Mo₧nost vzdßlenΘho p°ihlaÜovßnφ v²znamn∞ p°isp∞la k jednΘ z hlavnφch motivacφ pro budovßnφ poΦφtaΦov²ch sφtφ - k tomu, aby lidΘ mohli "na dßlku" vyu₧φvat v²poΦetnφ kapacitu v²konn²ch poΦφtaΦ∙ a provozovat aplikace, kterΘ ve skuteΦnosti b∞₧ely na vzdßlen²ch hostitelsk²ch poΦφtaΦφch.

Vedle toho se ale Φφm dßl tφm nalΘhav∞ji objevovaly i dalÜφ pot°eby u₧ivatel∙ poΦφtaΦ∙. Nap°φklad mo₧nost p°enosu nejr∙zn∞jÜφch dat, program∙, tiskov²ch sestav, zprßv a dalÜφch obdobn²ch objekt∙. V∞tÜina z t∞chto objekt∙ p°itom m∞la povahu soubor∙ (bylo mo₧nΘ je "zabalit" do vhodnΘho souboru), a tak po₧adavek na jejich p°enos bych vlastn∞ po₧adavkem na zavedenφ univerzßlnφho mechanismu pro p°enos soubor∙.

Pon∞kud jinak tomu bylo v p°φpad∞ takov²ch p°enos∙, kterΘ m∞ly slou₧it pot°ebßm komunikace mezi lidmi. Zde byl pom∞rn∞ velk² tlak u₧ivatel∙ na vznik takov²ch mechanism∙ (Φi spφÜe cel²ch ucelen²ch komunikaΦnφch slu₧eb), kterΘ by umo₧≥ovaly efektivnφ p°enos i jednoduchΘ, rychlΘ a pohodlnΘ zpracovßnφ krßtk²ch textov²ch zprßv. V²sledkem pak byl vznik slu₧by, dnes dob°e znßmΘ jako elektronickß poÜta.

Pozd∞ji, kdy₧ doÜlo na ·vahy o konkrΘtnφ realizaci t∞chto slu₧eb, se jako velmi d∙le₧it² ukßzal jeden spoleΦn²ch rys vÜech t∞chto slu₧eb - byly to vÜechno takovΘ slu₧by, kterΘ nejsou p°φliÜ citlivΘ na ΦasovΘ pom∞ry. Nap°φklad jim moc nevadφ, kdy₧ jednotlivΘ Φßsti p°enßÜen²ch dat budou doruΦovßna na mφsto svΘho urΦenφ i dosti nepravideln∞, s r∙zn²m zpo₧d∞nφm a takΘ s r∙zn²mi Φasov²mi odstupy mezi sebou. Prßv∞ tato jejich vlastnost pak rozhodla o tom, ₧e dneÜnφ poΦφtaΦovΘ sφt∞ fungujφ na prakticky v²luΦn∞ na principu p°epojovßnφ paket∙, a ne na principu p°epojovßnφ okruh∙.