Lokßlnφ poΦφtaΦovΘ sφt∞ vznikaly p∙vodn∞ spφÜe jako izolovanΘ ostr∙vky, a jejich vzßjemnΘ propojenφ bylo vφce v²jimkou ne₧ pravidlem. D∙vodem byla p°edevÜφm p∙vodnφ motivace pro vznik lokßlnφch sφtφ - tedy pot°eba "lokßlnφho" sdφlenφ. ╚asem se ale p°iÜlo na to, ₧e u₧iteΦnost lokßlnφch sφtφ stoupß s jejich dosahem, nap°φklad kv∙li mo₧nostem p°φstupu ke zdroj∙m nachßzejφcφm se v jin²ch sφtφch, kv∙li v∞tÜφmu dosahu elektronickΘ poÜty atd. Dokonce se pak p°iÜlo i na to, ₧e je velmi ₧ßdoucφ propojovat mezi sebou lokßlnφ sφt∞ a sφt∞ rozlehlΘ, tak aby se vyu₧ilo vÜech jejich v²hod a dostupn²ch zdroj∙.

Zßkladnφm zp∙sobem propojovßnφ jednotliv²ch sφtφ mezi sebou je pou₧itφ tzv. sm∞rovaΦ∙ (anglicky: routers). N∞kterΘ sφ¥ovΘ architektury p°φmo vy₧adujφ, aby jednotlivΘ sφt∞ bylky propojovßny prßv∞ prost°ednictvφm t∞chto za°φzenφ - jde nap°φklad o protokoly TCP/IP, kterΘ vychßzφ z tzv. katenetovΘho modelu (neboli z p°edstavy, ₧e sv∞t je tvo°en jednotliv²mi dφlΦφmi sφt∞mi, a ty jsou mezi sebou propojeny prost°ednictvφm sm∞rovaΦ∙). Tomu pak protokoly TCP/IP uzp∙sobujφ svΘ fungovßnφ, vΦetn∞ zp∙sob∙ adresovßnφ (tzv. IP adresy, pou₧φvanΘ i v Internetu, majφ v zßsad∞ dv∞ slo₧ky: Φφslo sφt∞, a relativnφ adresu uzlu v rßmci danΘ sφt∞). Samotnß sφ¥ je zde p°itom chßpßna jako urΦit² logick² celek, kter² by z hlediska p°φstupov²ch a dalÜφch prßv sv²ch uzl∙ m∞l b²t spφÜe homogennφ - nap°φklad ve st°edn∞ velkΘ firm∞ by pracovnφ stanice zam∞stnanc∙ jednotliv²ch odd∞lenφ (nap°.: ·Φetnφ, pracovnφci marketingovΘho odd∞lenφ apod.) m∞ly pat°it do samostatn²ch sφtφ, tak aby bylo mo₧nΘ pro n∞ stanovit p°φsluÜnß p°φstupovß prßva a omezenφ, a to ji₧ na zßklad∞ jejich p°φsluÜnosti do konkrΘtnφ sφt∞ (typu: ·Φetnφ majφ mφt prßvo p°φstupu k serveru s ·Φetnφmi daty, ale u₧ nemajφ mφt prßvo voln∞ se brouzdat v Internetu).