Trend sm∞°ujφcφ k vyu₧itφ Web-u v roli jednotnΘ klientskΘ platformy souvisφ i s dalÜφm v²vojem v²poΦetnφho modelu klient/server. Ten standardn∞ p°edpoklßdß dvouΦlennou d∞lbu prßce, p°iΦem₧ ka₧dß z obou t∞chto slo₧ek (tj. klient i server) jsou pro danou aplikaci specifickΘ. V praxi to znamenß nejen pot°ebu provozovat specifickΘ serverovΘ Φßsti jednotliv²ch aplikacφ, ale zejmΘna takΘ pot°ebu pou₧φvat na stran∞ klienta specifickΘ klientskΘ Φßsti aplikacφ - kterΘ jsou odliÜnΘ od klientsk²ch Φßstφ jin²ch aplikacφ, vy₧adujφ jin² styl prßce, po u₧ivateli cht∞jφ specifickΘ znalosti a dovednosti atd. To je samoz°ejm∞ ve sporu s tendencφ k jednotnΘ a univerzßlnφ klientskΘ platform∞, kterß by dokßzala nabφdnout u₧ivateli jednotn² nßstroj a jednotnΘ rozhranφ pro p°φstup k vφce r∙zn²m aplikacφm (a kterß se postupn∞ prosazuje i mimo Internet, by¥ pon∞kud pomaleji a mΘn∞ v²razn∞).

Z prßv∞ naznaΦen²ch d∙vod∙ proto doÜlo i ve v²poΦetnφm modelu klient/server k zajφmavΘmu v²voji, kter² ze dvouΦlennΘ d∞lby prßce nakonec vytvo°il trojΦlennou d∞lbu prßce: prost°ednφm Φlßnkem je zde Φßst, zajiÜ¥ujφcφ tzv. aplikaΦnφ logiku, neboli maximum Φinnostφ, kterΘ jsou specifickΘ pro danou aplikaci. Z jednΘ strany pak na tuto prost°ednφ Φßst navazuje slo₧ka zajiÜ¥ujφcφ b∞₧nΘ "uskladn∞nφ" dat (typicky standardnφ databßzov² server), a z druhΘ strany pak slo₧ka zajiÜ¥ujφ pom∞rn∞ jednoduchΘ "prezentaΦnφ" funkce - p°ebφrß od u₧ivatele jeho dotazy resp. povely, a poslΘze mu zase p°edklßdß v²sledky jeho dotaz∙, povel∙, po₧adavk∙ atd. Prßv∞ tato role je p°itom doslova jak uÜitß pro slu₧bu World Wide Web: ta dokß₧e velmi snadno nabφdnout u₧ivateli jednoduch² formulß°, jeho₧ vypln∞nφm u₧ivatel vyspecifikuje sv∙j po₧adavek, a pak mu stejn∞ tak snadno m∙₧e p°edlo₧it v²sledek ve form∞ dynamicky vygenerovanΘ WWW strßnky, obsahujφcφ nap°φklad p°ehledn² graf, tabulku apod.