Ve spoja°skΘ terminologii se termφnem "okruh" oznaΦuje to, Φemu se ve sv∞t∞ poΦφtaΦ∙ obvykle °φkß p°enosovß cesta: n∞co, co je schopnΘ p°enßÜet signßl (resp. data), vede z urΦitΘho poΦßteΦnφho bodu do urΦitΘho koncovΘho bodu, a chovß se jako logicky souvisl² celek. P°i hodn∞ velkΘm zjednoduÜenφ je mo₧nΘ si p°edstavit "souvisl² kus drßtu", kter² n∞kde zaΦφnß a n∞kde konΦφ. Podstatnß je prßv∞ ona souvislost, kterß zaruΦuje stejnΘ vlastnosti a stejnΘ chovßnφ po celΘ dΘlce okruhu, a naopak vyluΦuje to, aby n∞kde "po cest∞" byly jakΘkoli nepravidelnosti (nap°φklad p°estupnφ uzly), kterΘ by n∞jak²m zp∙sobem m∞nily chovßnφ okruhu a jeho p°enosovΘ vlastnosti.

Jin²m mo₧n²m pohledem na p°enosov² okruh je jeho p°edstava jako logickΘ roury: z jednΘ strany se do tΘto roury n∞co vklßdß, a z druhΘ strany se to zase vyjφmß. Uvnit° mß tato roura v₧dy stejn² "pr∙m∞r", nejsou zde ₧ßdnß z·₧enφ Φi rozÜφ°enφ, ani ₧ßdnß mo₧nost hromad∞nφ p°enßÜen²ch dat Φi signßl∙. Rychlost p°enosu skrz tuto "rouru" je pak v₧dy stßle stejnß, tj. konstantnφ. Nßzorn²m p°φkladem by mohlo b²t p°irovnßnφ k potrubnφ poÜt∞, kterß dodnes funguje v pra₧skΘm podzemφ a propojuje n∞kterΘ pra₧skΘ poÜty. ZajφmavΘ je na p°enosovΘm okruhu alias "rou°e" takΘ to, ₧e p°enßÜenß data nenφ nutnΘ nijak explicitn∞ adresovat, proto₧e je v₧dy jasnΘ, kdo je jejich p°φjemcem: ten, kdo je "na druhΘm konci".