Mechanismus p°epojovßnφ okruh∙ celou svou koncepcφ vychßzφ z p°edpokladu, ₧e komunikujφcφ strany budou komunikovat spφÜe rovnom∞rn∞, a ₧e se tudφ₧ vyplatφ vyhradit jim urΦitou p°enosovou kapacitu v²hradn∞ k jejich dispozici. To je toti₧ dalÜφ zßsadnφ charakteristikou samotnΘho mechanismu p°epojovßnφ okruh∙: komunikujφcφm stranßm p°id∞luje urΦitou p°enosovou kapacitu takov²m zp∙sobem, ₧e nenφ mo₧nΘ ji dynamicky m∞nit, tj. podle momentßlnφ pot°eby bu∩ sni₧ovat (odebφrat) nebo naopak zvyÜovat (p°idßvat). To samoz°ejm∞ vyhovuje p°i rovnom∞rnΘm zatφ₧enφ, ale m∙₧e vΘst k nep°φjemnΘmu pl²tvßnφ v p°φpad∞, kdy komunikace nemß rovnom∞rn² charakter. A zde prßv∞ je velmi podstatn² moment: typickΘ aplikace "ze sv∞ta spoj∙", jako nap°φklad telefonnφ hovory, rozhlasovΘ a televiznφ vysφlßnφ apod., skuteΦn∞ majφ spφÜe rovnom∞rn² charakter, a proto p°epojovßnφ okruh∙ je pro n∞ rozumn²m °eÜenφm (i kdy₧ t°eba prßv∞ u telefonnφch hovor∙ existujφ i efektivn∞jÜφ mo₧nosti °eÜenφ). Naproti tomu ve sv∞t∞ poΦφtaΦ∙ a tradiΦnφch sφ¥ov²ch aplikacφ (ne multimedißlnφch, ale aplikacφ typu p°enosu poÜty, p°enosu soubor∙ a vzdßlenΘho p°ihlaÜovßnφ) majφ po₧adavky na p°enosovou kapacitu spφÜe nßrazov² a dosti nepravideln² charakter. Proto zde mechanismus p°epojovßnφ okruh∙ nenφ p°φliÜ vhodn².