Principißlnφ odliÜnostφ mezi mechanismem p°epojovßnφ okruh∙ a mechanismem p°epojovßnφ paket∙ je jejich chovßnφ v situaci, kdy je k dispozici urΦitß p°enosovß cesta o v∞tÜφ p°enosovΘ kapacit∞, kterou je nutnΘ vyu₧φt "vφcenßsobn∞". Mechanismus p°epojovßnφ okruh∙, v duchu svΘho p°edpokladu o pot°eb∞ vyhradit ka₧dΘmu urΦitou konstantnφ a pevn∞ danou p°enosovou kapacitu, usiluje o vhodnΘ rozd∞lenφ jednΘ v∞tÜφ p°enosovΘ kapacity na n∞kolik menÜφch Φßstφ, kterΘ pak trvale p°id∞lφ jednotliv²m komunikujφcφm stranßm, bez mo₧nosti pr∙b∞₧nΘho "p°erozd∞lovßnφ". KonkrΘtnφ techniky, kterΘ se k tomuto ·Φelu pou₧φvajφ, jsou v∞tÜinou zalo₧eny na tzv. frekvenΦnφm multiplexu (Φist∞ analogovΘ technika) Φi ΦasovΘm multiplexu (digitßlnφ technika).

P°edstava p°epojovßnφ okruh∙

Naproti tomu mechanismus p°epojovßnφ paket∙ vychßzφ z p°edpokladu, ₧e nenφ rozumnΘ provΘst apriornφ rozd∞lenφ v∞tÜφ p°enosovΘ kapacity na n∞kolik menÜφch Φßstφ, a ty pak n∞komu trvale dßt do v²hradnφho vyu₧itφ. Mφsto toho se sna₧φ ponechat v∞tÜφ p°enosovou kapacitu vcelku, a vyu₧φvat ji celou pro p°enos t∞ch dat, kterß majφ b²t p°enesena, bez ohledu na to komu pat°φ.

P°edstava p°epojovßnφ paket∙

Prßv∞ zde je ale velmi d∙le₧it² moment: jestli₧e p°enosovΘ cesty z∙stßvajφ pro vÜechny spoleΦnΘ, pak nenφ mo₧nΘ °eÜit otßzku skuteΦnΘho p°φjemce dat poukazem na to, ₧e to bude "ten, kdo je na druhΘm konci" - zde m∙₧e b²t takov²chto p°φjemc∙ celß °ada, a proto je nutnΘ, aby si samotnß data nesla sebou vhodn² ·daj o tom, komu pat°φ. To pak ale znamenß, ₧e data ji₧ nemohou proudit po libovoln∞ velk²ch Φi mal²ch Φßstech, nap°φklad i po jednotliv²ch bytech. Mφsto toho musφ b²t uspo°ßdßna do logick²ch celk∙, takov²ch ₧e veÜkerß data ve zmφn∞nΘm celku budou mφt stejnΘho p°φjemce. Ten pak takΘ bude jednoznaΦn∞ identifikovßn vhodn²m ·dajem, kter²m bude celek opat°en (typicky ve svΘ hlaviΦce). No ale to jsme si ji₧ popsali princip paket∙, jak se zmφn∞n²m datov²m celk∙m nejΦast∞ji °φkß.