Historicky nejstarÜφ strategiφ prßce s informacemi je tzv. distribuΦnφ model. Vychßzφ z p°edpokladu, ₧e informacφ je relativn∞ mßlo, a ₧e u₧ivatelΘ (konzumenti informacφ) poci¥ujφ spφÜe jejich nedostatek ne₧ p°ebytek (v jistΘm smyslu majφ "hlad po informacφch"). Za takovΘto situace pak distribuΦnφ model poΦφtß s tφm, ₧e vznikajφcφ informace budou jejich producenti pr∙b∞₧n∞ rozesφlat vÜem potencißlnφm zßjemc∙m, o kter²ch si producenti myslφ, ₧e by se jim mohly hodit. Aktivnφ zde tedy budou producenti informacφ, zatφmco jejich konzumenti budou pasivnφ - budou pouze Φekat, a₧ k nim informace dorazφ, a pak si je na zßklad∞ vlastnφho uvß₧enφ bu∩ ponechajφ nebo je jednoduÜe odstranφ (sma₧ou). KonkrΘtnφm distribuΦnφm mechanismem, kter² je doslova Üit na mφru prßv∞ naznaΦenΘmu distribuΦnφmu modelu, je elektronickß poÜta - jedna z nejstarÜφch a nej·sp∞Ün∞jÜφch slu₧eb Internetu.

Charakteristick²m rysem distribuΦnφho modelu je relativn∞ nφzkß, Φi dokonce nulovß mφra "p°edzpracovßnφ" rozesφlan²ch informacφ. Zde se naopak p°edpoklßdß, ₧e jejich vyhodnocenφ, ut°φd∞nφ Φi dalÜφ zpracovßnφ provede a₧ jejich p°φjemce, kter² ale musφ na takovouto Φinnost dostateΦn∞ kvalifikovßn, musφ na ni mφt Φas, chu¥ atd.

DistribuΦnφ model prßce s informacemi mß ovÜem ji₧ na prvnφ pohled vß₧nou vadu na krßse: nenφ dob°e Ükßlovateln², nehodφ se pro v∞tÜφ objemy informacφ a pro Φφm dßl tφm "ÜirÜφ" distribuci. Pokud by se tφmto zp∙sobem rozesφlalo stßle vφce a vφce informacφ, jejich p°φjemci by byli doslova zavalovßni Φφm dßl tφm v∞tÜφ zßplavou, a od urΦitΘho okam₧iku by nestφhali d∞lat nic jinΘho, ne₧ ₧e by od sebe odhrnovali tuto neustßle se valφcφ lavinu. Negativnφ d∙sledky by m∞lo i neustßlΘ "rozÜi°ovßnφ" distribuce, neboli rozesφlßnφ jednΘ a tΘ₧e informace stßle v∞tÜφmu okruhu p°φjemc∙, v pr∙m∞ru s menÜφm a menÜφm zßjmem o tyto informace (v extrΘmnφm p°φpad∞ pak rozesφlßnφ nevy₧ßdan²ch zßsilek stylem "vÜechno vÜem") - nehled∞ na velkΘ nßroky na samotnΘ p°φjemce to by neustßle zvyÜovalo i nßroky na p°enosovou infrastrukturu, a mohlo snadno vΘst i k zahlcenφ dostupn²ch distribuΦnφch sφtφ. Nenφ divu, ₧e v Internetu se zßhy vytvo°ilo "zvykovΘ prßvo" (pravidla sluÜnΘho chovßnφ, tzv. netiketa), kterΘ rozesφlßnφ nevy₧ßdan²ch informacφ dokonce p°φmo zakazuje - nejd∙razn∞ji samoz°ejm∞ u informacφ propagaΦnφho Φi p°φmo reklamnφho charakteru.