home
***
CD-ROM
|
disk
|
FTP
|
other
***
search
/
Chip 1997 July
/
Chip_1997-07_cd.bin
/
tema
/
optika
/
optika1.ins
/
MMT
/
MTDATA1.TXT
< prev
next >
Wrap
Text File
|
1996-02-24
|
3KB
|
69 lines
@CT 0
@LM 1
@RM 65
@PL 55
@TB -----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T
@MT 3
@MB 3
@PO 5
@PN 1
@OP
@LH 6
.str 1
Zrak je pro çlovêka jedním z nejdûleæitêj¿ísh çidel. Zrakemì
vnímáme svêtlo, jeho intenzitu a barvu. Jsme schopni vnímatì
svêtelné - elektromagnetické vlnêní v rozsahu 400 - 700 nm.ì
Orgánem zraku je lidské oko. Je p⌐ibliænê kulového tvaruì
s prûmêrem asi 24 mm. Nachází se v oçní dutinê a má moænostì
otáçivého pohybu. Oko je velmi sloæitÿ orgán, jehoæ zjednodu¿enéì
schema uvidíte na obrázku 1.1. P⌐i vstupu do oka prochází svêtloì
nejprve prûhlednou rohovkou, oçním vakem a otvorem v duhovce.ì
Poté dopadá na çoçku spojku, která vytvá⌐í z rozbíhavÿch paprskûì
zdroje paprsky sbíhavé. Ty dále prochází oçní dutinou, která jeì
vyplnêna sklivcem, a dopadají na sítnici, kde vytvá⌐í obrazì
pozorovaného p⌐edmêtu. Tento obraz je vædy zmen¿ênÿ, p⌐evrácenÿ,ì
a skuteçnÿ.Na sítnici jsou dva druhy svêtloçivÿch bunêk. Prvníì
jsou tyçinky, které jsou citlivé na svêtlo a druhÿm druhem jsouì
çípky, pomocí nichæ rozeznáváme jednotlivé barvy. V têchtoì
buñkách jsou zakonçení zrakového nervu, kterÿm se zrakové poçitkyì
p⌐ená¿í do mozku. Sítnice není v¿ude stejnê citlivá - citlivêj¿íì
je v prûseçíku s optickou osou oka, kterÿ se nazÿvá ælutá skvrna.ì
V ní mají çípky nejvêt¿í hustotu.Naopak jejich nejmen¿í hustotaì
je v bodê zvaném slepá skvrna. Za soumraku se více uplatñujíì
tyçinky neæ çípky. P⌐i p⌐echodu ze svêtla do tmy se v¿akì
citlivost tyçinek zvy¿uje pouze pomalu, hovo⌐íme o adaptaciì
oka.ùplná adaptace trvá zhruba 30 - 40 min.
.str2
1.1 ₧ez lidskÿm okem:
1 - bêlima, 2 - cévnatka, 3 - sítnice, 4 - ælutá skvrna, 5 - oçníì
nerv, 6 - slepá skvrna, 7 - sklivec, 8 - duhovka, 9 - oçní çoçka
.str3
1.2 Zobrazovací soustava oka
.str4
Vznik ostrého obrazu na sítnici umoæñuje tzv. akomodace oka. Jeì
to schopnost oka mênit zak⌐ivení optickÿch ploch çoçky. P⌐i velkéì
vzdálenosti p⌐edmêtu je zak⌐ívení, a tedy i optická mohutnostì
çoçky men¿í. Naopak je- li p⌐edmêt blízko, akomoduje se okoì
vêt¿ím zak⌐ivením, tj. zvÿ¿í se optická mohutnost çoçky. (viz.ì
obr. 1.3.)
.str5
1.3 Akomodace oka a) do dálky, b) nablízko
.str6
Oko mûæe vytvá⌐et ostré obrazy jen takovÿch p⌐edmêtû, které seì
nacházejí mezi tzv. blízkÿm a vzdálenÿm bodem. Blízkÿ bodì
p⌐edstavuje nejmen¿í vzdálenost na kterou je oko schopnoì
akomodace a vzdálenÿ bod p⌐edstavuje nejvêt¿í vzdálenost, na níæì
je oko schopno akomodace. U zdravého oka leæí vzdálenÿ bodì
v nekoneçnê velké vzdálenosti. Blízkÿ bod se mûæe nacházet aæ veì
vzdálenosti 15cm ok oka a s vêkem se mêní. Nejvhodnêj¿í vzdálenostì
pro dlouhodobêj¿í pozorování je asi 25cm. Nazÿváme ji konvençníì
zraková vzdálenost d (d=25cm) Kaædÿ p⌐edmêt pozorujeme podì
urçitÿm úhlem, kterÿ je oznaçován jako zornÿ úhel ⌠.(viz obr.ì
1.4.) Zornÿ úhel ⌠ svírají okrajové paprsky p⌐edmêtu procházejícíì
st⌐edem oçní çoçky. Çím je úhel ⌠ vêt¿í, tím lépe rozeznámeì
detaily na p⌐edmêtu. Existuje také nejmen¿í zornÿ úhel ⌠min=1'ì
p⌐i nêmæ dva body vnímáme oddêlenê. Jestliæe je ⌠<⌠min vnímámeì
dva body jako bod jeden. P⌐i konvençní zrakové vzdálenosti tomuì
odpovídá vzájemná vzdálenost 0.072mm.
.str7
1.4. Znázonêní zornÿch úhlû