home *** CD-ROM | disk | FTP | other *** search
/ Chip 1997 July / Chip_1997-07_cd.bin / tema / optika / optika1.ins / MMT / MTDATA4.TXT < prev    next >
Text File  |  1996-02-26  |  7KB  |  142 lines
  1. @CT 0
  2. @LM 1
  3. @RM 65
  4. @PL 55
  5. @TB -----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T
  6. @MT 3
  7. @MB 3
  8. @PO 5
  9. @PN 1
  10. @OP 
  11. @LH 6
  12. .str1
  13. Mikroskop se skládá ze dvou spojnÿch optickÿch soustav, kteréì
  14. nazÿváme objektiv a okulár. V nejjednodu¿¿ím p⌐ípadê to jsouì
  15. jednoduché spojky (viz. obr. 4.1.). Objektiv má malou ohniskovouì
  16. vzdálenost f1 a okulár vêt¿í ohniskovou vzdálenost f2. Pozorovanÿì
  17. p⌐edmêt o vÿ¿ce y klademe p⌐ed p⌐edmêtovou rovinu objektivu tak,ì
  18. aby se jeho obraz vytvo⌐il v p⌐edmêtové rovinê okuláru. Tentoì
  19. obraz je vædy skuteçnÿ, p⌐evrácenÿ, zvêt¿enÿ a má vÿ¿ku y'. Jeì
  20. zároveñ pro okulár, kterÿ má v mikroskopu stejnou funkci jakoì
  21. lupa. Oko pak vidí neskuteçnÿ obraz pod zornÿm úhlem å'.ì
  22. Vzdálenost σ=|F1'F2| se nazÿvá optickÿ interval mikroskopu .
  23. .str2
  24. 4.1. Schéma mikroskopu
  25. .str3
  26. Pro mikroskop je definována veliçina úhlové zvêt¿ení mikroskopu.ì
  27. Vychází z obecného úhlového zvêt¿ení │=å'/å, které platí proì
  28. v¿echny subjektivní optické p⌐ístroje. Z nêho odvodíme, æe proì
  29. úhlové zvêt¿ení mikroskopu je definováno:
  30.          ⌠'  tg ⌠'  y'   y   y'  d
  31.      │ = - = ---- = -- : - = - : --
  32.          ⌠   tg ⌠   f2   d   y   f2
  33.  
  34. Z podobnosti barevnÿch trojúhelníkû na obr. 4.1., lze lehceì
  35. odvodit, æe platí y'/y = σ/f1 takæe po dosazení do p⌐edchozíhoì
  36. vztahu dostaneme:
  37.                        σ   d
  38.                    │ = - : -
  39.                        f1  f2
  40.  
  41. ùhlové zvêt¿ení mikroskopu je tedy p⌐ímo úmêrné optickémuì
  42. intervalu σ a nep⌐ímo úmêrné ohniskové vzdálenosti objektivuì
  43.  f1 a okuláru f2 . Optickÿ interval se vêt¿inou nachází v rozsahu 15 aæì
  44. 20cm. Z p⌐edchozího vztahu odpovídá σ/f1 = y'/y p⌐íçnému zvêt¿eníì
  45. Z1 objektivu a d/f2 úhlovému zvêt¿ení   │2 okuláru. Pro zvêt¿eníì
  46. mikroskopu lze pak zapsat: │ =  Z1.│2. Nejvêt¿í úhlové zvêt¿ení,ì
  47. kterého je moæné dosáhnout mikroskopem, je asi 2000.
  48. .str4
  49. V dûsledkuì
  50. ohybu svêtla, dochází p⌐i zobrazování malÿch p⌐edmêtû k urçitémuì
  51. zkreslení. Mikroskop nezobrazuje bod jako bod, ale jako svêtlÿì
  52. prouæek obklopenÿ tmavÿmi a svêtlÿmi prouæky (interferençnímiì
  53. minimy a maximy). Z toho plyne, æe zvêt¿ení mikroskopu nemûæe bÿtì
  54. libovolnê veliké - je omezené rozli¿ovací mezí mikroskopu ,coæ jeì
  55. nejmen¿í vzdálenost  y dvou bodû,  které mikroskopem vidíme jakoì
  56. oddêlené. Z vlnové teorie vyplÿvá pro rozli¿ovací schopnostì
  57. p⌐ibliænÿ vztah y  = 0.5ù , kde ù je vlnová délka procházejícíhoì
  58. svêtla. V dûsledku tohoto omezení se pro zobrazení extrémnê malÿchì
  59. p⌐edmêtû pouæívá elektronovÿ mikroskop. U nêj dosahujeì
  60. rozli¿ovací mez hodnot y = 0,35.10-6m.
  61. .str5
  62. Nyní se podrobnêji seznámíme s hlavními çástmi mikroskopu,ì
  63. kterÿmi jsou: objektiv, okulár, osvêtlovací soustava a mechanickáì
  64. soustava.
  65. Objektiv je nejdûleæitêj¿í çástí mikroskopu. Charakterizuje hoì
  66. p⌐íçné zvêt¿ení Z a malá ohnisková vzdálenost f1, coæ umoæñujeì
  67. dosáhnout mikroskopu velká zvêt¿ení a velkÿ svêtelnÿ tokì
  68. vstupující do soustavy. Podle stupnê korekce barevnÿch chybì
  69. rozdêlujeme objektivy na achromáty, poloachromáty a apochromáty.ì
  70. Kvûli úçinné korekci se pouæívá çelní polokruhová çoçka, kteráì
  71. zmen¿uje rozbíhavost paprskû vysílanÿch p⌐edmêtem a pomáháì
  72. korigovat otvorovou chyby. Optickou soustavu objektivu tvo⌐í takéì
  73. krycí sklíçko na pozorovaném p⌐edmêtu. Objektivy dêlíme podleì
  74. toho, jaké je prost⌐edí mezi çelní çoçkou a krycím sklíçkem.ì
  75. U suchÿch objektivech je to vzduch, u imerzních kapalina (vizì
  76. obr. 4.2.).
  77. .str6
  78. 4.2. Základní druhy objektivû: a) Imerzní objektiv, b) Suchÿì
  79. objektiv
  80. .str7
  81. Okulár má podobnou úlohu jako lupa. Je to vêt¿inou dvojçlennáì
  82. soustava, p⌐içemæ oba mohou bÿt jednoduché nebo sloæené. Çástì
  83. okuláru, která je blíæe k oku se nazÿvá oçní çlen, vzdálenêj¿í seì
  84. nazÿvá sbêrnÿ çlen. V okulárech je p⌐edev¿ím pot⌐ebné korigovatì
  85. barevnou chybu a astigmatismus. Nêkteré známé typy okuláru jsouì
  86. na obr. 4.3.
  87. .str8
  88. 4.3. Základní druhy okulárû mikroskopu: a) Ramsdenûv, 
  89. b)ì
  90. Huygensûv, 
  91. c) Abbeho
  92. .str9
  93. Osvêtlovací soustava mikroskopu nám umoæñuje pozorovat p⌐edmêty,ì
  94. které nejsou svêtelnÿmi zdroji. Protoæe mikroskopem pozorujemeì
  95. p⌐edmêty prûhledné i neprûhledné, osvêtlujeme dvêma zpûsoby -ì
  96. procházejícím svêtlem (obr.4.4a) a odraæenÿm svêtlem (obr.4.4b).ì
  97. P⌐itom je¿tê mûæe jít o osvêtlení se svêtlÿm a nebo tmavÿmì
  98. pozadím. Svêtlé pozadí získáme tehdy, kdyæ se paprsky vycházejícíì
  99. ze zdroje svêtla dostanou do oka pozorovatele lomem nebo odrazem.ì
  100. Tmavé pozadí získané tak, æe se do oka dostane jen svêtloì
  101. odchÿlené ohybem na p⌐edmêtu, p⌐içemæ paprsky ze zdrojeì
  102. procházejí mimo pozorovanÿ prostor.
  103. .str10
  104. 4.4 a) Osvêtlení p⌐edmêtu procházejícím svêtlem s tmavÿm pozadím.ì
  105. 
  106. 1 - kondenzor, 2 - stolek mikroskopu, 3 - tubus
  107. .str11
  108. 4.4 b) Osvêtlení p⌐edmêtu odraæenÿm svêtlem se svêtlÿm pozadím
  109. 1 - kondenzor, 2 - stolek mikroskopu, 3 - tubus
  110. .str12
  111. Mechanická çást mikroskopu je tvo⌐ena stativem, na kterém jeì
  112. p⌐ipevnên stolek a nosiç tubusu. Stolkem je moæno posouvatì
  113. vertikálnê, u nêkterÿch typû i horizontálnê. Na nosiçi tubusu jeì
  114. upevnênÿ tubus, kterÿ je sloæen ze dvou çástí: objektivové aì
  115. okulárové. Okulárovÿ tubus se dá vysouvat a tím je moæno mênitì
  116. délku celého tubusu. Objektivy jsou vêt¿inou umístêné naì
  117. vícenásobné otoçné hlavici. Jejím otáçením je moæné mênitì
  118. jednotlivé objektivy. Mikroskop zaost⌐ujeme tubusem, stolkem iì
  119. stativem. Existuje mnoho typû mikroskopû: nap⌐íklad polarizaçní,ì
  120. ¿kolní, fotomikroskop, elektronovÿ aj.
  121. .str 13
  122. Elektronovÿ mikroskop sice nepracuje na základê ¿í⌐ení svêtla,ì
  123. ale jeho princip je velmi zajímavÿ, a proto se domníváme, æe jeì
  124. vhodná krátká zmínka o principu jeho çinnosti. tento druhì
  125. mikroskopu eliminuje omezení plynoucí z ohybu svêtla naì
  126. p⌐edmêtech srovnatelnÿch svou velikostí s vlnovou délkou ¿í⌐eníì
  127. svêtla. Svêtelné paprsky jsou v nêm totiæ nahrazovány paprskyì
  128. elektronovÿmi, Ty se uvolñují vêt¿inou z kovové spirály jejímì
  129. rozæhavením na vysokou teploty. Mênit jejich smêr v¿ak nedokáæouì
  130. obyçejné sklenêné çoçky. Pouæívají se k tomu tzv. magnetickéì
  131. çoçky. Paprsky elektronû jsou nejprve magnetickou çoçkouì
  132. usmêrnêny, aby dopadaly kolmo na pozorovanÿ p⌐edmêt (vzorek). Poì
  133. prûchodem pozorovaném p⌐edmêtem (vzorkem) mêní svûj smêr aì
  134. nakonec jsou soust⌐edêny magnetickÿmi çoçkami do vÿslednéhoì
  135. obrazy, kterÿ mûæe bÿt mnohokrát vêt¿í neæ p⌐edmêt. Elektronovÿì
  136. mikroskop je velmi dûleæitÿ p⌐i zkoumání p⌐edmêtû o velikostiì
  137. srovnatelné nebo men¿í neæ vlnová délka svêtla.
  138. .str14
  139. 4.5. Schéma elektornového mikroskopu 1 - zvlá¿tní stínítko, 2 -ì
  140. elektronovÿ paprsek soust⌐edênÿ na stínítko, 3 - magnetickéì
  141. çoçky, 4 - vzorek, 5 - zdroj elektronû
  142.