Kdy₧ roku 1378 nastoupil sedmnßctilet² krßl Vßclav po svΘm velkΘm otci na Φesk² tr∙n, sotva tuÜil, jak t∞₧k² ·kol ho Φekß a jak dramatickΘ ₧ivotnφ osudy ho potkajφ. P°esto₧e zpoΦßtku vÜe b∞₧elo ve star²ch kolejφch, zaΦaly se poslΘze objevovat ΦetnΘ rozpory
a problΘmy, kterΘ volaly po °eÜenφ. Jestli₧e se Karlovi da°ilo dlouhß lΘta se p°es tyto rozpory obratnou diplomaciφ p°enßÜet a lßmat jim hroty, neznamenalo to jeÜt∞, ₧e to lze Φinit donekoneΦna. A Vßclav IV. byl oproti svΘmu otci, do znaΦnΘ mφry jeho vinou, v nezanedbatelnΘ nev²hod∞. Karel m∞l toti₧ vysokΘ vzd∞lßnφ a rytφ°skΘ vychovßnφ, jeho charakter a ₧ivotnφ zkuÜenosti se formovaly v drsn²ch podmφnkßch neustßl²ch italsk²ch vßlek. To vÜe Vßclavovi chyb∞lo. Od maliΦka byl vychovßvßn pouze k jedinΘmu - stßt se vlßdcem velkΘ °φÜe. Jist∞ velmi dob°e ovlßdal dvorskΘ ceremonißly, ale praktickΘ vlada°skΘ zkuÜenosti tΘm∞° nem∞l. Doba si ₧ßdala rozhodnΘho panovnφka. A ani tφm Vßclav nebyl. Zatφmco Karel tvo°il duÜi svΘ stßtnφ politiky, byl str∙jcem vÜech zßm∞r∙ a jednßnφ, jeho syn nechßval spφÜe na sv²ch rßdcφch, aby d∞lali n∞jakou, pochopiteln∞ ₧e pro n∞j v²hodnou politiku. Cφrkev upevnila za Karlovy vlßdy svou moc tak, ₧e se stala nejv∞tÜφm feudßlem v zemi. Vßclav se s nφ v osob∞ novΘho arcibiskupa Jana z JenÜtejna zßhy dostal do ostr²ch spor∙. Ne·sp∞chy jeho vßhavΘ politiky v °φÜi ho vzßp∞tφ dohnaly do nep°ßtelskΘho vztahu s bratrem
