objevujφcφ panovnφk zcela vyhovoval nejv²znamn∞jÜφm pßn∙m, kte°φ te∩ ji₧ definitivn∞ stßli v pop°edφ veÜkerΘho vnit°nφho d∞nφ. Nßdhery milovn² krßl Vladislav zem°el roku 1516 a na tr∙n nastoupil jeho desetilet² syn Ludvφk. Ten Prahu navÜtφvil dokonce jen jednou a p°es urΦitou snahu o zvrat situace v krßl∙v prosp∞ch se pom∞ry a₧
do jeho smrti v roce 1526 tΘm∞° nezm∞nily. Je jen pochopitelnΘ,
₧e tyto rozpory m∞ly vliv i na v²voj hradnφ architektury tohoto obdobφ.
Vlastnφ vladislavskß architektura se zaΦala prosazovat a₧
v 80. letech 15. stoletφ. Do tΘ doby se plynule vyvφjely a do₧φvaly zp∙soby opevn∞nφ hrad∙ doby pod∞bradskΘ. VßleΦnß vystoupenφ
Ji°φho Pod∞bradskΘho proti MatyßÜovi a opozici ukßzala, ₧e d∞lost°electvo je ji₧ schopno s ·sp∞chem ost°elovat v∞tÜinu
starÜφch, p°evß₧n∞ ostro₧n²ch hrad∙ z okolnφch kopc∙, kterΘ tedy p°edstavovaly pro ty hrady, je₧ si podr₧ely sv∙j v²znam, smrtelnΘ nebezpeΦφ, s nφm₧ se bylo nutnΘ n∞jak²m zp∙sobem vyrovnat. Nejv²hodn∞jÜφ se ukßzalo budovßnφ samostatn²ch p°edsunut²ch baÜt na t∞chto kopcφch. D∞lost°electvo na t∞chto objektech mohlo pokr²t
st°elbou nebezpeΦnou plochu, pokud ji baÜty samy neblokovaly.
Podle tvaru v²Üiny, kterou m∞ly blokovat, se p°edsunutΘ
baÜty d∞lφ do t°φ skupin. U prvnφ je mφstem, odkud by bylo
mo₧nΘ hrad ost°elovat, h°eben nebo ·zk² ostroh. Tak tomu bylo
nap°. u ╚eskΘho èternberka, KaÜperka, LibÜtejna a T²°ova.
