SkuteΦnost, ₧e koncepce ISO/OSI v u₧Üφm slova smyslu neobsahuje jednotlivΘ protokoly, souvisφ se zp∙sobem jejφho vzniku a celkov∞ maximalistick²m p°φstupem autor∙. Ti nejprve cht∞li vytvo°it standard, kter² by pokr²val veÜkerΘ otßzky kolem architektury tzv. otev°en²ch systΘm∙ (tedy nap°φklad i internφ fungovßnφ jednotliv²ch uzl∙ sφt∞, kterΘ mohou b²t i samostatn²mi a izolovan²mi poΦφtaΦi). PoslΘze se ukßzalo, ₧e n∞co takovΘho by bylo p°φliÜ nßroΦnΘ a zdlouhavΘ, a tak se auto°i omezili pouze na problematiku vzßjemnΘho propojovßnφ uzl∙ sφt∞ (chßpan²ch jako "otev°enΘ systΘmy"). Odsud takΘ nßzev OSI, kter² znamenß: Open Systems Interconnection (doslova: propojovßnφ otev°en²ch systΘm∙). Po zahßjenφ pracφ se ale ukßzalo, ₧e i toto omezenφ jeÜt∞ nepostaΦuje, resp. ₧e v²sledn² objem prßce je p°φliÜ velk², ne₧ aby jej bylo mo₧nΘ zvlßdnout v takovΘm ΦasovΘm horizontu, kter² byl k dispozici. Proto se nakonec auto°i ISO/OSI rozhodli pro °eÜenφ ve form∞ "referenΦnφho modelu": zadefinovali, kolik mß b²t vrstev, jakΘ mß b²t rozhranφ mezi jednotliv²mi vrstvami, co mß kterß vrstva vykonßvat a jakΘ slu₧by mß poskytovat, ale ji₧ se nedostali k tomu, aby p°esn∞ vyspecifikovali jak konkrΘtn∞ mß ta kterß vrstva svΘ funkce vykonßvat, tj. nep°ipravili jednotlivΘ protokoly. Tyto konkrΘtnφ protokoly samoz°ejm∞ vznikaly a nadßle vznikajφ, ale formßln∞ u₧ jako samostatnΘ protokoly, pouze "logicky" zasazenΘ do rßmce referenΦnφho modelu ISO/OSI.