Pokud jde o otßzku zajiÜt∞nφ spolehlivosti p°enosu, zde auto°i TCP/IP zastßvali nßzor, ₧e p°enosovΘ Φßsti sφt∞ by m∞ly p°edevÜφm p°enßÜet data, a to co mo₧nß nejlΘpe, a nem∞ly by se naopak zdr₧ovat jin²mi v∞cmi - mezi kterΘ auto°i °adili zejmΘna zajiÜt∞nφ spolehlivosti, neboli napravovßnφ p°φpadn²ch chyb, pokud k nim p°i p°enosech doÜlo. D∙le₧it²m momentem zde bylo p°esv∞dΦenφ, ₧e ony "v∞ci navφc" (nap°φklad celkovou spolehlivost) dokß₧φ lΘpe a s menÜφ re₧ii zajistit jinΘ subjekty ne₧ p°enosovß Φßst sφt∞, konkrΘtn∞ jednotlivΘ koncovΘ poΦφtaΦe, se svou vlastnφ v²poΦetnφ kapacitou. Zajφmav²m momentem, kter² s tφmto aspektem ·zce souvisφ, je p°edpoklad autor∙ o tom, ₧e p°enosovΘ vrstvy i vyÜÜφ vrstvy budou spφÜe "v moci" stejnΘho subjektu, a tudφ₧ rozd∞lenφ konkrΘtnφch ·kol∙ a funkcφ do jednotliv²ch vrstev m∙₧e b²t oproÜt∞no od jak²chkoli "komerΦnφch" zßjm∙ (zatφmco ve sv∞t∞ ISO/OSI se spφÜe p°edpoklßdalo, ₧e p°enosovou Φßst bude provozovat n∞kdo jin², nejspφÜe na principu ve°ejnΘ datovΘ sφt∞, a tudφ₧ bude mφt zßjem zabudovat do nφ co mo₧nß nejvφce r∙zn²ch slu₧eb a funkcφ).

Cel² p°enosov² subsystΘm TCP/IP je naopak koncipovßn jako jednoduch², a navφc zam∞°en² takov²m zp∙sobem, kter² je mo₧nΘ charakterizovat p°φvlastkem "best effort" (ve smyslu: "maximßlnφ snaha"): p°enosovΘ mechanismy se samoz°ejm∞ sna₧φ p°enßÜet data bez chyb a vyvarovßvat se aktivit, kterΘ by mohly k chybßm vΘst. Jakmile ale ji₧ jednou k n∞jakΘ chyb∞ dojde, nepova₧ujφ za svou povinnost postarat se o nßpravu, a mohou si dovolit poÜkozenß data zahodit (samoz°ejm∞ ne samovoln∞, ale teprve kdy₧ zjistφ, ₧e k n∞jakΘ chyb∞ skuteΦn∞ doÜlo). Dφky tomu pak mohou fungovat efektivn∞ji, proto₧e nemusφ nΘst re₧ii nezbytn∞ spojenou s p°φpadn²m zajiÜ¥ovßnφm spolehlivosti. Protokol IP (Internet Protocol), kter² je hlavnφm p°enosov²m protokolem TCP/IP (a funguje na ·rovni sφ¥ovΘ vrstvy) je protokolem, kter² funguje na prßv∞ popsanΘm nespolehlivΘm principu (a krom∞ toho funguje nespojovan²m zp∙sobem, kv∙li v∞tÜφ robustnosti).

ZajiÜt∞nφ spolehlivosti je ve sv∞t∞ TCP/IP pova₧ovßno za zßle₧itost vyÜÜφch vrstev, konkrΘtn∞ vrstvy transportnφ a aplikaΦnφ. D∙le₧itΘ ale je, ₧e spolehlivost nenφ nikomu vnucovßna: v transportnφ vrstv∞ jsou implementovßny dva vzßjemn∞ alternativnφ protokoly, TCP (Transmission Control Protocol), a UDP (User Datagram Protocol). Prvnφ z nich m∞nφ nespojovan² charakter p°enos∙ protokolu IP (na bezprost°edn∞ ni₧Üφ vrstv∞) na spojovan², a sßm takΘ zajiÜ¥uje spolehlivost. Aplikace, kterΘ spolehlivost vy₧adujφ a postaΦuje jim takovß, jakou je TCP schopen nabφdnout, pak vyu₧φvajφ tento transportnφ protokol a nemusφ se o zajiÜt∞nφ spolehlivosti samy dßle starat. Naproti tomu protokol UDP zachovßvß nespolehliv² a nespojovan² charakter fungovßnφ protokolu IP ( je vlastn∞ jen velmi jednoduchou nadstavbou nad protokolem IP). Dφky tomu, ₧e nenese re₧ii spojenou se zajiÜt∞nφm spolehlivosti, dokß₧e b²t protokol UDP rychlejÜφ ne₧ protokol TCP, a v pr∙m∞ru takΘ nabφzφ v∞tÜφ pravidelnost v doruΦovßnφ jednotliv²ch Φßstφ dat - proto₧e zde nedochßzφ k "Φasov²m v²padk∙m" kv∙li pot°eb∞ p°enΘst znovu n∞jakΘ data, kterß se p°i p°enosu poÜkodila. Protokol UDP si proto v praxi vybφrajφ takovΘ aplikace, kterΘ bu∩ v∙bec nepo₧adujφ spolehlivost, nebo dßvajφ p°ednost pravideln∞jÜφmu doruΦovßnφ jednotliv²ch Φßstφ dat (co₧ jsou typicky multimedißlnφ aplikace). Krom∞ toho mohou dßvat protokolu UDP p°ednost i takovΘ aplikace, kterΘ majφ naopak velmi vysokΘ po₧adavky na spolehlivost p°enos∙ (nap°φklad aplikace v bankovnictvφ). TakovΘto aplikace si toti₧ pot°ebnou spolehlivost zajiÜ¥ujφ samy (nebo¥ jim nepostaΦuje ta, kterou nabφzφ TCP), a tak je pro n∞ v²hodn∞jÜφ co mo₧nß nejrychlejÜφ a nejjednoduÜÜφ transportnφ protokol.