Mechanismus p°epojovßnφ paket∙ se dß implementovat dv∞ma principißln∞ odliÜn²mi zp∙soby: jeden z nich p°edpoklßdß apriornφ navßzßnφ spojenφ mezi p°φjemcem a odesilatelem, zatφmco druh² nikoli.

P°edstava virtußlnφch okruh∙ jako spojovanΘ varianty p°epojovßnφ okruh∙

Prvnφ varianta, oznaΦovanß jako spojovanß (anglicky: connection-oriented), je v jistΘm smyslu obdobnß p°epojovßnφ okruh∙: takΘ zde dochßzφ v rßmci navazovßnφ spojenφ k vytyΦenφ (sestavenφ) souvislΘ cesty, vedoucφ od odesilatele k p°φjemci, po kterΘ pak budou jednotlivß data postupn∞ p°enßÜena. Zßsadnφ rozdφl je ale v tom, ₧e zde jde o zßle₧itost Φist∞ logickou - ono vytyΦenφ cesty znamenß pouze to, ₧e p°epojovacφ uzly po zvolenΘ trase si do sv²ch vnit°nφch tabulek (tzv. sm∞rovacφch tabulek) poznamenajφ, ₧e cesta XY vede dßl tφm a tφm sm∞rem. Kdy₧ pak k ni dorazφ n∞jak² datov² paket, kter² si ve svΘ hlaviΦce nese ·daj o tom, ₧e cestuje po trase XY, p°epojovacφ uzel ji₧ bude v∞d∞t, kudy jej mß poslat dßl. V ₧ßdnΘm p°φpad∞ vÜak tato varianta neznamenß, ₧e by se pro jednotlivΘ "logickΘ cesty" vyhradila n∞jakß p°enosovß kapacita. Pokud bychom tuto variantu cht∞li p°irovnat k mechanismu p°epojovßnφ okruh∙, pak zde by se muselo jednat o okruhy existujφcφ pouze virtußln∞ ("na papφ°e, resp. jako ·daje ve sm∞rovacφch tabulkßch p°epojovacφch uzl∙). Proto se takΘ tΘto spojovanΘ variant∞ p°epojovßnφ paket∙ °φkß virtußlnφ okruhy (virtual circuits).

P°edstava datagram∙ jako nespojovanΘ varianty p°epojovßnφ okruh∙

Druhß varianta p°epojovßnφ paket∙ vychßzφ z nespojovanΘho principu fungovßnφ, a nep°edpoklßdß tedy ₧ßdnΘ apriornφ navazovßnφ spojenφ mezi p°φjemcem a odesilatelem. Je to podobnΘ, jako u b∞₧nΘ listovnφ poÜty: kdy₧ odesφlßme dopis, takΘ se p°edtφm neptßme, zda jeho adresßt v∙bec existuje a bude jej chtφt p°ijmout (nenavazujeme s nφm spojenφ). PoÜta jako p°enosov² mechanismus fungujφcφ na principu nespojovanΘho p°epojovßnφ paket∙ jej p°ejφmß v dobrΘ vφ°e, ₧e bude mo₧nΘ jej doruΦit, a sna₧φ se to ud∞lat. Ka₧d² jednotliv² dopis p°itom doruΦuje samostatn∞ a nezßvisle na ostatnφch dopisech - kdy₧ najednou vhodφte do poÜtovnφ schrßnky dva dopisy se stejnou adresou, nemusφ dojφt spoleΦn∞. Jeliko₧ ka₧d² z nich je opat°en plnou adresou svΘho p°φjemce, p°enosov² mechanismus (poÜta) ani nemusφ tuÜit, ₧e pat°φ n∞jak logicky k sob∞ (nap°φklad ₧e v jednom dopise posφlßte pr∙vodnφ dopis a ve druhΘm p°φlohy). Analogicky je tomu i s datov²mi pakety, kter²m se v tomto p°φpad∞ (v p°φpad∞ nespojovanΘho zp∙sobu fungovßnφ p°enosu) °φkß datagramy (prßv∞ pro analogii s listovnφ poÜtou). TakΘ jednotlivΘ datagramy musφ obsahovat ·plnou adresu svΘho p°φjemce, a ka₧d² z nich cestuje p°enosovou sφtφ zcela nezßvisle na ostatnφch datagramech. V praxi to znamenß, ₧e ka₧d² p°epojovacφ uzel se v₧dy znovu a samostatn∞ rozhoduje, kudy takov² datagram poÜle dßl. Obvykle p°i svΘm rozhodovßnφ bere v ·vahu i dostupnΘ informace o topologii sφt∞ (typu: ten a ten spoj je mimo provoz nebo je p°etφ₧en²), a tak se m∙₧e stßt ₧e r∙znΘ datagramy budou cestovat ke stejnΘmu cφli r∙zn²mi cestami, a tudφ₧ nenφ vylouΦeno ani to, ₧e dojdou v jinΘm po°adφ ne₧ v jakΘm byly p∙vodn∞ odeslßny.