Hlavnφ v²hoda jezdce proti p∞Üßkovi spoΦφvß ve vyÜÜφm postavenφ. Jakmile vÜak stojφ p∞Üφ bojovnφk na voze, je v²Ükov² rozdφl vyrovnßn
a krom∞ toho pevnß vozovß hradba zadr₧φ a rozbije i mohutn² ·der klφnu rozjet²ch ₧elezn²ch pßn∙. Mφsto boje v otev°enΘm terΘnu musφ rytφ° vlastn∞ dob²vat souvislΘ opevn∞nφ a ocitß se oproti jeho chrßn∞n²m obrßnc∙m v nev²hod∞. BojovΘ vozy nebyly ₧ßdnou novinkou. Ale a₧ ukßzn∞nΘ, kolektivn∞ bojujφcφ husitskΘ vojsko dokßzalo tuto taktiku vyu₧φt a rozvinout tak, ₧e vozovß hradba znamenala doslova p°evrat ve zp∙sobu vedenφ boje. Ve slo₧enφ husitskΘho vojska tak byla zcela nahrazena t∞₧kß jφzda, kterou husitΘ prakticky nikdy nem∞li. ZpoΦßtku jim zp∙soboval t∞₧kosti nedostatek v²zbroje a jezdeck²ch konφ. Bojovnφci, kte°φ p°iÜli pod korouhev
s kalichem z vesnic, vÜak krom∞ zem∞d∞lskΘho nß°adφ, kterΘ se zm∞nilo v obßvanΘ zbran∞, mistrn∞ ovlßdali jφzdu s vozy. Ty toti₧ tvo°ily neodmyslitelnou souΦßst jejich ka₧dodennφho mφrovΘho ₧ivota
a prozφravφ husitÜtφ hejtmanΘ dokßzali tΘto dovednosti nßle₧it∞ vyu₧φt. Po pronikav²ch ·sp∞Üφch, kterΘ mnohostrannΘ vyu₧itφ bojov²ch voz∙ p°ineslo, ji₧ t∞₧kß jφzda nebyla t°eba.
Husitskß vojska se nepot²kala s Φetn²mi problΘmy jako jejich protivnφci. Tvo°ili je toti₧ pracovitφ lidΘ, kter²m nebylo zat∞₧ko vykonßvat vÜechny pot°ebnΘ prßce. Ani disciplφna a pod°φzenφ se jednotnΘmu velenφ neΦinily potφ₧e.
