|
The Madeira Thing #3 | 1. den | 2. den | 3. den | 4. den | 5. den | 6. den | 7. den | 8. den| Op∞t tvrdΘ rannφ probuzenφ u₧ 8.30, snφdan∞ stejn∞ jednotvßrnß a₧ na mφchanß vajφΦka a to, ₧e se muselo kv∙li deÜti sed∞t vevnit°, tak₧e tam bylo hodn∞ t∞sno. Potom se vÜak poΦasφ rozjasnilo a z hßdek rodiΦ∙ vyplynulo, ₧e p∙jdeme na druhou nejlepÜφ plß₧ na ostrov∞ se trochu vykoupat. Byl svßtek, tak₧e autobusy nejely. Cesta p∞Üky vedla kolem nov²ch, luxusnφch a Üeredn²ch hotel∙ pro klasickΘ turisty. Proti tomu nic nemßm, a₧ na totßlnφc absenci dobrΘ architektury. Chodnφky ve Funchalu jsou opravdu hezkΘ, Φastokrßt jsou na nich pomocφ bφl²ch a Φern²ch kachliΦek zobrazeny data zalo₧enφ ulice a podobnΘ v∞ci. TakΘ ale majφ jednu nemilou vlastnost - kdy₧ jsou mokrΘ, tak hrozn∞ klou₧ou. Ulice nejsou na Madei°e moc rovnΘ (a¥ u₧ vertikßln∞ nebo horizontßln∞), tak₧e si sami m∙₧ete ud∞lat obrßzek, jak to vypadalo. Cesta pomalu, opravdu pomalu pokraΦovala a v dßlce se objevovali dalÜφ a dalÜφ novΘ a ÜkaredΘ hotely. Na obzoru bylo vid∞t, jak se stavφ novΘ. Turistickß smrt brzy dorazφ i na Madeiru. Plß₧ tu je vÜak, jak u₧ jsem °φkal, jen jedna. Tφm se dostßvßm k tomu, ₧e "plß₧" Praia Formosa nebyla plß₧ at all. Jednalo se spφÜ o b°eh s restauracemi kolem. V podstat∞ Ülo o velkΘ kameny, na kterΘ se valily obrovskΘ, a₧ t°φ-metrovΘ vlny. VÜe korunovala chemiΦka, kterß plß₧ d∞lila na dv∞ Φßsti. Sposta d°ev∞n²ch sch∙dk∙ s utr₧enou dolnφ polovinou, pravd∞podobn∞ v d∙sledku zimnφch bou°φ takΘ zrovna nevybφzela ke koupßnφ. P°esto jsme si v relativn∞ ΦistΘ vod∞ alespo≥ omoΦili nohy. S nad∞jφ, ₧e se mi zahojφ m∙j hnisajφcφ palec jsme se vraceli za jasnΘho sluneΦnφho svitu zp∞t.
RodiΦe ZJEVN╠ nikam nesp∞chali a vysouÜejφcφ slunce jim nevadilo, tak₧e se museli tradiΦn∞ sunout co nejpomaleji a jeÜt∞ se po°ßd zastavovat. JedinΘ pozitivum bylo, ₧e se jedna zastßvka odehrßla v mφstnφm obchod∞ a to ve stφnu. Navφc jsem si mohl po dlouh²ch 4 dnech koupit svoji milovanou Snickers. Byla lepÜφ ne₧ u nßs a to podstatn∞. A vzhledem k tomu, ₧e podobnou zkuÜenost jsem ji₧ za₧il i v jin²ch cizφch zemφch, zaΦφnal jsem zφskßvat dojmu, ₧e ╚esko dostßvß Ümejdy. A dokonce jeÜt∞ jedna zastßvka na cest∞ zp∞t byla p°φjemnß a to v Quint∞, tedy sφdle starΘ Ülechty, kterΘ Φasto opl²valo nßdhernou zahradou. Tohle nebylo vyjφmkou. LepÜφ zahradu jsem nevid∞l. Se sluncem klonφcφm se k zßpadu, na starΘ, ale pohodlnΘ laviΦce s okolφm, kterΘ tvo°ily 200 letΘ stromy to bylo bezva posezenφ. Po p°φchodu do hotelu jsem se mohl um²t, navo≥et a vzφt si ΦistΘ obleΦenφ, co₧ na tomhle dni bylo asi tak nejlepÜφ. ONI jeÜt∞ n∞kam Üli, tak₧e jsem m∞l dost Φasu p°eΦφst si upadajφcφ denφk Mladou frontu, kde jsem se docela pobavil nßzory na tΘma "Je₧φÜek Φi Santa Claus?" Nebo "Lhßt o je₧φÜkovi d∞tem?" VeΦe°e byla koneckonc∙ op∞t dost dobrß, i kdy₧ tentokrßt v jinΘ restauraci ne₧ posledn∞. A vzhledem k svßtku, kter² majφ v Portugalsku o den pozd∞ji ne₧ my, byla ·pln∞ plnß. Obsadili jsme poslednφ voln² st∙l a mohli se jen vysmφvat turist∙m, kte°φ p°iÜli po nßs. JeÜt∞ lepÜφ bylo, pokud se nahrnuli dovnit°, proto₧e ten st∙l vzadu vypadal voln²...ale byla na n∞m cedulka Reserve..ha ha. Donesenφ jφdla trvalo hrozn∞ dlouho, ale jako pozornost podniku jsme dostali Madeiru, tedy jejich vφno. Bylo trochu sladΦφ a horÜφ ne₧ to, kterΘ jsme m∞li v hotelu, ale jß jsem si nest∞₧oval. Spßt jsem Üel brzo. Co p°inese zφt°ek m∞ nezajφmalo, ale spalo se mi dob°e. harlequin |
