The Madeira Thing #4

| 1. den | 2. den | 3. den | 4. den | 5. den | 6. den | 7. den | 8. den|

Probuzenφ do zimy, spolu se snφdanφ mezi holuby u₧ se pomalu stßvalo zvykem. Dnes vÜak byli holubi jeÜt∞ drzejÜφ a zima jeÜt∞ v∞tÜφ. A jφdlo p°ekvapiv∞ to stejnΘ co vΦera a p°edchozφ dny. Ale abych jen neoΦer≥oval, uklφzφ se tu ka₧d² den, dokonce i ve svßtky. DalÜφm, jak jsem poznal, tak typick²m, avÜak rozhodn∞ ne nov²m jevem, bylo vytyΦenφ ·pln∞ jinΘ trasy, ne₧ kterß se pr² minul² veΦer dlouhΘ chvφle plßnovala. Ano, i p°es toto dlouhΘ plßnovßnφ jsme na zastßvce autobusu zjistili, ₧e jede a₧ za 15 minut a jeÜt∞ k tomu jinam ne₧ chceme. Nebudu nikoho obvi≥ovat, ale je jasnΘ, Φφ je to vina. Ale nezbylo nic jinΘho, ne₧ se p°izp∙sobit - tedy Φekat a nic ned∞lat do tΘ doby, ne₧ pojede jin² autobus. Stßly tam Φty°i rozdφlnΘ. V duchu jsem je srovnßval a urΦoval po°adφ, od nejhorÜφho po nejlepÜφ. Nejsem zrovna optimista (jsem realista, ale v∞tÜina lidφ si myslφ, ₧e jsem pesimista), tak₧e jsem se dop°edu smφ°il s tφm, ₧e pojedeme tφm nejhorÜφm. N∞jakou ·₧asnou shodou nßhod se to opravdu stalo. Jφzda byla ·navnß a dlouhß, co₧ se dalo p°i tvrzenφ, ₧e nejploÜÜφ Φßsti zem∞ na Madei°e jsou silnice a plochΘ kameny, dalo oΦekßvat. Tak jsme tedy celφ Ü¥astnφ po 30km a asi 1.5h jφzdy vystoupili p°φmo p°ed dalÜφ levadou. KrßsnΘ v²hledy, navφc podpo°enΘ sluncem, se mn∞ nask²tali po celou cestu, avÜak poskytovali mi jen chabou nßplast na umφrajφcφ tempo ch∙ze, za kterΘ by se nemuseli styd∞t ani ruÜtφ d∞lnφci, vracejφcφ se do gulagu. Aspo≥ zbylo dost Φasu zab²vat se filosofick²mi otßzkami. To m∞ vÜak po chvφli omrzelo a radÜi jsem si p°edstavoval, jak bydlφm v jednΘ z t∞ch malebn²ch vesniΦek, kter²mi jsme prochßzeli. S celoroΦnφmi teplotami pohybujφcφmi se od 17 do 25 stup≥∙ bych mohl b²t spokojen. Dlouho jsem oΦekßval jednu odboΦku do kopce na jakousi vzdßlenou vyhlφdku Boca du Risco..nakonec se tu samoz°ejm∞ objevila a jß se po nφ mohl sßm vydat a koneΦn∞ se trochu projφt. S p°edstφranou velkorysostφ jsem vzal ba¥oh a vyrazil. Za n∞jak²ch 15 minut dorazili i ONI, p°iΦem₧ se znaven∞ opφrali o svΘ h∙lky.

Na vyhlφdce jsem m∞l taky dost Φasu zauva₧ovat nad pozvßnφm sv²ch kamarßd∙ z oddφlu, kterΘ jsem u₧ asi 1.5 roku nevid∞l. V∙bec by mi nebyla cizφ organizace celΘ v∞ci, avÜak pouze s podmφnkou, ₧e by vÜe Ülo podle plßnu. S naÜφ normßlnφ rychlostφ bysme mohli cel² ostrov prochodit za t²den. Ostrov mß toti₧ celkov∞ jen 740Km2 a po obvodu m∞°φ n∞jak²ch 120 km, pokud nepoΦφtßm zßlivy a v²b∞₧ky. Po cest∞ dol∙ jsem byl op∞t krapφtek rychlejÜφ, tak₧e jsem si mohl jako pochybnou odm∞nu posed∞t 10 min ve stφnu. P°itom jsem dumal, proΦ se v letadle nepouÜtφ katastrofickΘ leteckΘ filmy. Cesta dßl ubφhala docela rychle a za chvilku jsem se ocitli na konci cesty. Zastßvka busu m∞la b²t hned vedle vodßrny. Vodßrnu nebylo nikde vid∞t a zastßvku u₧ teprve ne. Cht∞li jsme se tedy zeptat jakΘhosi mφstnφho chlapce. Ten nßm vÜak nerozum∞l ani slovo, zato se blßzniv∞ smßl a odskßkal pryΦ vedlejÜφ ulicφ. Nakonec, kdy₧ u₧ se zdßlo, ₧e budeme muset vyzkoÜet stopovßnφ, naÜli jsme malΘ, ₧lutΘ a polo sed°enΘ "N" namalovanΘ na zemi. P°φpadn∞ bylo umφst∞no hned vedle koÜe na odpadky, kter² solidn∞ pßchl. AvÜak p∙vod onoho "N" nßm z∙stßvß zßhadou, nebo¥ ani po d∙kladnΘm prostudovßnφ slovnφku se mi nepoda°ilo najφt s portugalsk²m v²razem pro zastßvku ₧ßdnou pararelu. èkoda °φkat, ₧e cesta zpßtky byla stejn∞ otravnß jako cesta sem. Ke konci se nßm aspo≥ poda°ilo uvid∞t hezk² zßpad slunce nad mo°em. Matce bylo zase Üpatn∞, tak₧e jsme museli vystoupit na druhΘm konci m∞sta. Po cest∞ do takzvanΘho hotelu jsme proÜli park ov∞nΦen² zlatou cenou za nejhezΦφ park v Evrop∞. Na veΦe°i se pro m∞ podßvala ryba espada s krevetami. Musφm tady zd∙raznit, ₧e ryby prakticky nejφm. Nenφ to kv∙li tomu, ₧e by mn∞ snad nechutnaly, ale nechcou se mi vybφrat kosti, kterΘ se na m∞ po°ßd lepφ a kter²ch mßm p°i ka₧dΘ onΘ vzßcnΘ p°φle₧itosti nejvφc. Espada vÜak ₧ßdnΘ kosti nemß, tak₧e jsem si znamenit∞ pochutnal, proto₧e je jeÜt∞ navφc hodn∞ dobrß. Taky jsem se Üel um²t prvnφ, tak₧e jsem obdr₧el odm∞nu v podob∞ 5 minut tekoucφ studenΘ vody. JeÜt∞ jsem n∞co psal a pak jsem si Üel lehnout. Chodil jsem tady v∙bec spßt straÜn∞ brzo. Nebylo to tφm, ₧e bych byl unaven², ale proto₧e se nic lepÜφho d∞lat nedalo. Bohu₧el rßno se mi stejn∞ necht∞lo vstßvat...pech. Tady si dovolφm malou odboΦku. Zdßl se mi toti₧ jeden bezvadn² sen.

Mo₧nß vßm p°ipadß trochu divnΘ dßvat do cestopisu sen, ale tohle jsem p∙vodn∞ nepsal pro ve°ejnost, ale pro sebe, tak₧e jsem to tam cht∞l mφt, abych na nic nezapom∞l...a abych se nenudil. Ka₧dopßdn∞ sen to byl vskutku skv∞l², tak skv∞l², jak m∙₧e b²t jen sen. Zbaven² vÜech okolnφch vliv∙, ΦistΘ myÜlenky a obrazy. ╚istΘ dojmy. Tento sen p∙jde jist∞ do mΘt TOP 5, i kdy₧ moje TOP 5 mß zatφm jen 3 Φleny. Tedy jen t°i sny, kterΘ stojφ zato. Tohle je ten Φtvrt². Pokud vßs nezajφmß, m∙₧ete klidn∞ p°ejφt k dalÜφmu dni, proto₧e se v n∞m nic v²znamnΘho nestalo. Samoz°ejm∞ m∙₧u jen °φct, co se stalo, ale dojmy, kterΘ zde byly zvlßÜ¥ ΦistΘ a zvlßÜ¥ silnΘ se tu neobjevφ. Sen zaΦφnal jφzdou Üaliny (tramvaje), ve kterΘ jsem sed∞l jß a moje hodn∞ starß, hezkß a poctivß kamarßdka, kterou jsem u₧ dobr²ch 5 let nevid∞l. Dob°e jsme se bavili (asi), spφÜ bych m∞l °φct, ₧e jsem m∞l pocit, ₧e se dob°e bavφme a ₧e si rozumφme. Jß jsem ji potom, s n∞jak²m mφrn²m tuÜenφm ₧e tohle nenφ skuteΦnost, nabφdl, ₧e bysme mohli n∞kam zajφt. Kamarßdka se jen usmßla, ale nic ne°φkala. Jß jsem se takΘ usmφval, nebo¥ vÜe probφhalo v neskuteΦn∞ (taky ₧e jo) pohodovΘ atmosfΘ°e. Prakticky by se hodilo °φct, ₧e by Üalina klidn∞ mohla projφ₧d∞t nebem, nebo¥ venek svφtil a vÜe se jakoby vznßÜelo. Vystoupili jsme ven a jß u₧ jsem se smi°oval s odmφtnutφm, nakonec vÜak kamarßdka navrhla jak²si klub, kam bysme mohli zajφt. Byl jsem rßd, ale Φas mi nevyhovoval. P°i vysv∞tlovßnφ jsem se mimojinΘ dozv∞d∞l, ₧e kamarßdka tanΦφ a hraje profesionßln∞ poker :-). Jak to s nßmi dopadlo u₧ jsem si bohu₧el nepamatuju, nebo to tam nebylo. Potom vÜak nastala mnohem akΦn∞jÜφ a brutßln∞jÜφ Φßst mΘho snu a jsem doopravdy pyÜn², ₧e ji m∙j mozek dokßzal takhle zkompletovat, nebo¥ by za scΘnu mohl d∞kovat a uctφvat ji nejeden re₧isΘr. JeÜt∞ kdy₧ jsem vstßval, tak jsem d∞koval, ₧e sv∙j mozek mßm. Je vßm snad jasnΘ, ₧e pouhΘ vylφΦenφ obraz∙, kterΘ akorßt doprovßzejφ dojmy samy, nestaΦφ. Pokud n∞kdo z vßs, a jsem si jist² ₧e ano, za₧il n∞jak² takov² "siln²" sen, vφ, o Φem mluvφm. Ale zpßtky. Z pohledu t°etφ osoby jsem sledoval konflikt n∞kolika vysok²ch d∙stojnφk∙ ΦφnskΘ armßdy v dob∞ tak kolem 18.stol. NejspφÜ se toΦila kolem mo₧nΘ zrady jednoho z nich. A nejspφÜ doÜlo k p∞stnφmu kontaktu, kde to jeden odnesl s krvav²m nosem. Tma sßlala ze vÜech stran. Stojφm v roli jednoho z luΦiÜnφk∙, kte°φ ·toΦφ na zßkladnu ΦφnskΘ armßdy. Za tmy se naÜe horda s hr∙zn²m pok°ikem zvedß. Ze zßkrytu a proti nßm vybφhajφ nep°ßtelÜtφ luΦiÜnφci. VÜechny je ale sest°elφm d°φv, ne₧ staΦφ by¥ jen jeden z nich vypßlit. Dojem adrenalinu kontrastuje s pojmem vlastnφ jedineΦnosti a nesmrtelnosti. Probili jsme se do zßkladny (podle vÜeho). Uvnit° d°ev∞nΘ budovy visφ p°es zßbradlφ jedna povstalkyn∞ s tvß°φ hereΦky Zhang Ziyi a vzdorn²m pohledem se dφvß na ╚φ≥ana, kter² se ji chystß nejspφÜ zabφt-useknout hlavu. VÜude ho°φ a z venku jsem sßlß v∙n∞ noci. Venku zu°φ Üarvßtky a na tvß°φch ╚φ≥an∙ je vid∞t hn∞v a b∞s. V davu obklopujφcφ dφvku se ukß₧e mlad² Φφnsk² d∙stojnφk a chce Zhang pomoc. Oba jsou ihned jakousi silou sta₧eni na muΦφcφ stoly a m∙j pohled s nimi letφ dol∙, kde jsou stoly ihned vyklizeny a p°ipraveny na muΦenφ. Po sekund∞ d∙m vybuchuje v jasnΘ ohnivΘ ₧lutΘ zß°i bez kou°e. Vylφtßvß z n∞j Zhangina hlava. Hßzφm ji zpßtky do plamen∙, kde vybuchuje. DalÜφ scΘna. Neznßm² bojovnφk kosφ sultßnovy vojßky pomocφ ohebnΘho vrbovΘho proutku. Jsem v pohledu t°etφ osoby, avÜak p°ed tφm, ne₧ bojovnφk n∞koho elegantn∞ a naprosto bez nßmahy zabije, tak se mn∞ p°ed oΦima promφtne jeho osud a jeho hlavnφ zß₧itky. Boj mß neuv∞°itelnΘ grßdy, kterΘ se nedajφ (mo₧nß jß neumφm) popsat. VÜe probφhß za jasnΘho sluneΦnφho sv∞tla na place p°ed sultßnov²m palßcem. Bojovnφk se prßv∞ chystß zabφt sultßnovu man₧elku, ta je vÜak duÜevn∞ p°φliÜ silnß, tak₧e si bojovnφk musφ vzφt na pomoc imaginßrnφ vrbu s mnoha se oh²bajφcφmi pruty, jak²si symbol sφly a ko°en bojovnφkovi nezranitelnosti. S pomocφ vrby bojovnφk rozsekß man₧elku na atomy. DalÜφ p°ichßzφ na °adu sultßnova pen∞₧enka. P°ekvapiv∞ takΘ klade odpor, tak₧e vrba nap°ßhne vÜechny pruty, vlnφcφ se podle vektor∙ sφly, tak₧e tlak pen∞₧enku za jasnΘho zßblesku naprosto zniΦφ. Jakmile je pen∞₧enka zniΦena, ucφtφm, ₧e v nadchßzejφcφch chvφlφch bojovnφk vÜechny zniΦφ. ZaΦφnßm se vÜak probouzet, tak₧e se m∙j mozek zaΦne domßhat vysv∞tlenφ, jak m∙₧e vrbov² proutek zabφjet. Moje mysl mi vÜak naÜt∞stφ nachystala odpov∞d. Nachßzφm se v k∙₧i dφvky, kterß jde spolu jeÜt∞ s jednou dφvkou a n∞jak²m mu₧em (vÜichni nazφ) do skladu zbranφ. Ve skladu jsou desφtky typ∙ zbranφ a vÜichni n∞jakΘ zkouÜφ. Dφvka (jß) sßhne automaticky po proutku. Druhß dφvka se jφ (mn∞) sm∞je. Vyzvu ji na souboj. Dφvka si vybere trochu zubat² meΦ, kter² je podle vÜeho velmi dobr². Po pßr ·derech si dφvka myslφ, ₧e vyhrßla, avÜak dφky n∞jakΘmu ·deru jsem si staΦil vzφt jinou zbra≥, kterou mß te∩ dφvka u hlavy. Vezme si n∞jakΘ kulatΘ d°evo, kter²m m∞ sice odzbrojφ, ale nem∙₧e m∞ jφm zranit. Dφvka si tedy vybere dlouh² ostr² meΦ. Myslφ si, ₧e velkß dΘlka jejφ zbran∞ bude v²hodou, jß ji vÜak n∞kolika Üvihy proutku ukß₧u, ₧e se mφlφ. Cφtφm takΘ, ₧e s vrbou by moje sφla byla jeÜt∞ mnohem v∞tÜφ. Zvonφ budφk a jß se jen velmi nerad tohoto snu vzdßvßm.

<<< zpßtky | dalÜφ >>>

harlequin